×××
Krásný čtvrtek.
Před dvěma dny jsem se vrátila z Francie, konkrétně z pětidenního výletu napříč krásnou Paříží. Stále jsem plna dojmů, které jsou jak pozitivní, tak i lehce negativní. Věřím tomu, že většina z vás Paříž již navštívila, nebo o její návštěvě sní. Pár slov úvodem...
Tento článek je psán formou cestovatelského deníku, je v něm mnoho rad, tipů a postřehů.
Jsem velice ráda, že jsem nejen stihla projít téměř všechny památky v Paříží, ale měla jsem i jedinečnou možnost poznat místní komunitu lidí a nahlédnout do jejich každodenního života.
Paříž je velice multikulturní město, které žije nonstop od rána do noci. Zpětně za největší plus svého pobytu považuji lokalitu ubytování. Bydleli jsme s přáteli u našeho kamaráda, který je v Paříži na Erasmu. Díky tomu jsme měli ubytování zadarmo a kousek od centra. Stěžejním bodem každodenních výjezdů se nám tak stal Montmartre a čtvrť Stalingrad.
Hned při příjezdu do této čtvrti mi bylo jasné, že se zde něco maličko změnilo. Koncentrace evropanů hluboce klesla a my se ocitli daleko na východě (alespoň dle názvu), avšak s africkým, indickým a latinskoamerickým obyvatelstvem. Čtvrť Stalingrad je opravdu multikulturní. Bohužel je to jedna z mnoha oblastí v Île-de-France, která je sociálně slabší. Například v ulici Rue Bellot, kde jsme bydleli, byla hned vedle nás sociální agentura, která začleňovala nepřizpůsobivé obyvatelstvo zpět do života. Cestou na nadzemku/metro, jsme často potkávali černochy, kteří před sebou tlačili nákupní vozík, ve kterém měli odpadkový koš, na něm mřížku a na tom si opékali kukuřici (ano, velice praktický pojízdný grill). Nejkrásnější ale bylo pozorovat to, že tyto pouličně opražené kukuřice se nebojí cestou do práce pojídat bussinessmani v oblecích.
Pokud vás neodradí ani to, že některé čtvrti by jste byli schopni poznat více po čichu (ano, bohužel i tvrzení, že je Paříž nejšpinavější město Evropy se potvrdilo), můžeme vyrazit do metra.
Systém dopravy po Paříži je velice jednoduchý. Přiznávám se, že jsem velice připravený cestovatel, ať jedu kamkoliv. Takže všechny linky metra, RER, busů a jejich ceny, jsem znala už 14 dní před odjezdem. Díky mé připravenosti jsme projezdili půlku Paříže a nikdy neměli problém s tím, že bychom se cítili zmateně nebo ztraceně. Trochu počtů na začátek:
1 lístek: 1,70€
10 lístků = Carnet: 13,70€
Celodenní lístek o víkendu: 3€
Celodenní lístek ve všední den: 6€
Při vstupu do metra nebo RER si musíte svůj lístek označit. Na rozdíl od pražského metra, je tento systém bez chyby a není tedy nutné, aby po Paříži jezdili revizoři. Při každém vstupu (i většině výstupů z metra), musíte lístek označit v terminálu, který jej projede systémem a znehodnotí fialovou barvou. Následně se vám otevře turniket, či dveře a tradá vítejte v nejšpinavějším metru světa. Pokud cestujete s velkými zavazadly, je občas oříšek projít turniketem, který je určený max. tak na krosnu. Ale s trochou cviku a snahy, se vejde každý. Orientace v přestupních stanicích, výběru směrů atd., je občas složitější, neboť v metru a RER je více kolejí vedle sebe a na některých jezdí více vlaků více směrů. Každopádně radím jediné: pozorně vše číst! Za celý pobyt jsem zjistila, že nejdůležitějším francouzským slovem je Sortie (neboli východ). Naučte se tohle slovíčko a nikdy se v metru neztratíte.
Rozepisovat tu zvláštnosti týkající se souprav, které v metru naleznete, není předmětem článku.
Co je ale zajímavé, jsou žebráci a pouliční umělci, kterých jsou ve stanicích a přímo v metru desítky. Bohužel úroveň žebráctví, je zcela jiná, než jakou vidíme třeba v Praze. Často se setkáte s tím, že ve stanici metra budou polehávat matky s malými kojenci či batolaty, zabalenými v dekách, žebrajícími o peníze (jako příspěvek na dítě). Pokud nastoupíte na této stanici ráno, buďte si jistí, že matka i dítě tam ještě po večeři stále budou. Další raritou jsou "handicapovaní", kteří si např. ováží nohy, sednou si na podlahu, a s nohami před sebou se budou plazit metrem, s kasičkou na prsou. Výjimkou nejsou ani větší děti, které žebrají o příspěvek pro svého rodiče (otázkou je, proč většina rodičů je oblečena v obleku a slušném oděvu). No a tak dále, a tak dále.
Stejně tak na ulici se mimo prodejců s černým zbožím, setkáte s lidmi (nejčastěji černochy), kteří vám najdou ztracený prstýnek, který není váš a následně vám vnutí jeho koupi. Pletení náramků z bavlnek přímo na vaší ruce, se může zvrhnout v krádež peněženky ze zadní kapsy vašich kalhot atd.
Byla jsem svědkem také krádeže osobních věcí, která probíhala celkem netradičně.
Tak a jsme z metra venku na denním světle. Hurá, hurá, hurá...a co teď? Nenechte se přejet řidiči aut, kteří jezdí opravdu jako "prasata" a troubí při každé příležitosti. Choďte na semaforech a nepodceňujte rozhlížení na přechodech. Můžete zkusit využít systém Vélib, který nabízí možnost zapůjčit si kolo za vratnou kauci 150€, která se odečte z vaší platební karty, dále zaplatíte poplatek za půjčení kola (na den, týden, měsíc) a můžete vyrazit. Na každém rohu jsou tyto půjčovny, kde kolo půjčíte a vracíte, a co víc, první půl hodina se nikdy neplatí. Spousta lidí tak jede půl hodiny, kolo vrátí, systém to zaznamená a pak si ho půjčí znovu. Šetří tak peníze a platí pouze půjčovné. Systém Vélib funguje i u motocyklů a automobilů.
Jsme na povrchu a to znamená vydat se na památky. Byla jsem vedoucím dne a celé výpravy. Jelikož studuji na VŠ historii, bylo jasné, že tímto úkolem budu pověřena právě já. Nejsem si jistá zda je to dobře, ale jsem na sebe náležitě pyšná. Vidět své kamarády každý večer utahané a polomrtvé, mi bylo zadostiučiněním. Každopádně prošli jsme vše od A až do Z. Nejen místa turisticky pravidelně navštěvovaná, ale také místa, která se objevila ve významných filmech, či také slavné pařížské hřbitovy. Jako studenti jsme měli na všech památkách vstupné zadarmo. Pro ty z vás, kteří se spoléhají na ISIC, jakožto na doklad dokazující vaše studium (zklamu vás), není nutné brát ho sebou. Ať už při vstupu na Vítězný oblouk, nebo do Invalidovny, budete se všude prokazovat pouze platným pasem, nebo občankou. To víte, student nestudent...tak jako tak, jsou památky do 26 let zadarmo všude. Existují ale určité výjimky: např. zpoplatněný výstup na Eiffelovu věž nebo Louvre. Další věc, která se musí Pařížanům nechat (nestáhnou z vás kůži).
Pokud se děsíte toho, že na většině památek budete stát dlouhé fronty, tak i vás potěším. Například frontě u Notre-Dame, která se rovnala frontě na banány za socialismu, jsme se chtěli vyhnout.
Nakonec jsme pouze já a kamarádka, byly ochotné tuhle výzvu podstoupit. Jaké překvapení, když jsme za 4 minuty stály uvnitř katedrály. Další z výhod toho, že víc jak 60% lidí neplatí vstupné, jen ukáží doklad a mohou dovnitř, proto se fronty odstát dají a čekání ubíhá velice rychle.
Další skvělou vymožeností jsou neexistující zákazy focení a natáčení videí. Pouze v Notre-Dame se nesmí používat blesk při focení, a pouze v Sacre Coueur se nesmí fotit vůbec. Pokud se vám poštěstí, tak jako nám, budete moci shlédnout i bohoslužbu v latině nebo francouzštině (což se nám poštěstilo kolem oběda v Notre-Dame, po večeři v st. Sulpice a o půlnoci v Sacre Coueur). Věřte mi, je to zážitek i pro mě, jakožto ateistu.
Pařížské kostely a katedrály jsou velkolepé a monumentální, svou vnější i vnitřní výzdobou jsou spíše střídmější. Krásnější vitrajová okna neuvidíte jinde na světě. Ve většině těchto památek jsou sklepy, krypty, pokladnice a samozřejmě věže, na které je přístup (u těchto "navíc", si ale musíte připlatit drobný příplatek za vstupenku, tyhle prostory jsou navíc a většinou do 4€).
Zapomeňte na výstup na Eiffelovku, uvědomte si, že Paříž má několik mrakodrapů, které sahají až do výšky 202m a je z nich krásnější výhled, než z Eiffelovky. Já sama mám strach z výšek, ale i přesto jsem se odhodlala vyjet skleněným výtahem na střechu Institut du monde Arabe (ten má naštěstí, jen pár pater) a ten výhled byl k nezaplacení. Byly jsme zde po západu slunce a vyfotili si noční panorama s Eiffelovkou, Notre-Dame, La Défanse a Lafayette. Nejvyšším bodem celé Paříže je pak samozřejmě Montmartre se svými 130m. Výhled z toho kopce je stejně krásný, jako z dominanty Paříže.
Rozplývat se tu nad krásami památek, popisovat vám tu mé pocity, když na vlastní oči vidíte hroby takových velikánů jako jsou Napoleon, Oscar Wilde, J. F. Champollion, Jim Morrison, Voltaire nebo Monet, je zbytečné. Paříž je bezesporu nádherným historickým klenotem, který stále přežívá a září ve dne v noci. Na konci článku vám uvedu seznam památek, které jsme navštívili. Pokud si budete chtít odvést z těchto památek krásnou vzpomínku, doporučuji pamětní mince z automatů, které jsou ve většině památek umístěné. Je jich vždy více na výběr, stojí 2€ a připomínají zlaté dukáty. Jsou opravdu velice pěkně provedené.
Ostatně suvenýry jsou s Paříží spjaty odjakživa. Typickým suvenýrem je Eiffelovka, ať už jako přívěsek na klíče, soška na poličku, medvídek s tričkem a motivem Eiffelky, těžítka, náušnice, hodinky, ale najdou se tu i takové kuriozity jako těstoviny ve tvaru Eiffelovky, nebo i vibrátory. Dalším typickým suvenýrem jsou trička s nápisem I love Paris a látkové tašky přes rameno, nebo kabelky. Existuje nepřeberné množství suvenýrů, od pohledů, hrnečků, šperků, předmětů do domácnosti, sladkostí, hraček atd. Pro mě byly nejzajímavější pouliční jarmarky, kde byly malé stánky s dobovými plakáty z dob béle epoque, antikvariáty s klasickými fr. autory, nebo stánky s gramofonovými deskami. Sama jsem si odvezla mnoho klasických suvenýrů, ale přesto mohu říct, že nejdůležitější jsou pro mě fotky a videa, která jsem na cestě pořídila.
Pokud budete chtít z Francie posílat pohled, obrňte se trpělivostí. Pohledy seženete od 0,3€ až do 3€ a všude platí množstevní slevy. Co už ale neseženete jsou poštovní známky. Ty se totiž dají sehnat pouze na poště. Pošta je ve většině případů spojena s bankou a přepážky uvnitř bývají nepřehledně označené. Známky do EU a Evropy stojí 0,98€ (zajímavost je, že do Německa jsem platila pouze 0,88€), a známka na Nový Zéland, mě stála také 0,98€ (a to jsem se 3x ptala, jestli je to opravdu stejná cena). Pohled do České Republiky došel za 2 dny, pohled do Německa a na Zéland stále nedošel. Tady bude doba trvání cca týden až 3 týdny.
A co pravá francouzská kuchyně? No jistě výtečná, jen ceny se pohybují v závratných výšinách. Pokud si chcete dopřát něco typicky francouzského, nemusí to být nutně plody moře, ale doporučuji navštívit malé pekárny, či cukrárny a zkusit slaný Kiš nebo sladkou Makronku. I tak radši oběhněte pár míst, ať pak nelitujete, že vás makronka vyšla na 4€ a za rohem ji měli za 1,80€. Potraviny jsou ve Francii obecně dražší, než jinde. Jsou ale mnohem kvalitnější a čerstvější. Pokud zavítáte na místní trh, můžete si být jistí, že tolik druhů ovoce, zeleniny, ryb a mořských plodů jste nikde neviděli. Nelekejte se prodejců masa, kteří mimo drůbeže a skotu prodávají např. také kohoutí hlavy (to víte, galský kohout na víně je národní jídlo). Pokud oplýváte uměním smlouvat, využijte to i na trhu s jídlem, nejen s černochy před Notre-Dame. Dražší je také káva, obyčejná balená voda a džusy. Francouzi si více potrpí na dorty, laskonky a sladké vlastní výroby, pečené i nepečné.
Nečekejte, že v obchodech a samoobsluhách budou výběry tyčinek, sušenek nebo čokolád. Obecně je celkem problém najít někde v centru samoobsluhu nebo malý obchod s potravinami. Většinou narazíte s trochou štěstí na nějaký menší řetězec. V okrajových částek, nebo těch chudších částech města, jsou malinké večerky, kde místo našich vietnamců najdete černochy. Připravte se také na to, že pečivo, které jíme v ČR, Francouzi nejedí. Prodávají sice něco na způsob našeho krájeného chleba, ale ten není příliš dobrý. Většina ostatního pečiva je nasládlá a kolikrát není ani třeba kupovat si k němu něco dalšího. U oficiálních řetězců můžete platit kartou, ve večerkách pouze v hotovosti. Pokud vás nákup bude stát např. 12,90€ a vy nebudete chtít těch 10 centů zpět, můžete se stát, že za vaši ochotu dostanete např. žvýkačky jako pozornost k nákupy.
Malá rada závěrem. Nikdy nepřepočítávejte eura na koruny. Budete tak v kolotoči výčitek, že za tohle přece nemůžu dát našich 120Kč!!! Pokud budete myslet tímhle způsobem, v životě si nic nekoupíte, nenajíte se a budete akorát ve stresu.
Paříž je město mnoha tváří. Vyplatí se cestovat na vlastní pěst, bez realizace prostřednictvím cestovní agentury.
Jste svým vlastním pánem. Máte v rukách svůj program a můžete si dělat co chcete. Zapomeňte na to, že Francouzi nemají rádi angličtinu (85% je ochotných s vámi mluvit a z těch zbylých 15% si nic nedělejte). Zkuste se projet pařížským metrem, dejte se do řeči s místními chudými, pomozte mamince s kočárkem do schodů, vyfoťte Japonce před Concordem, opijte se u Seiny, zažijte vykřičenou čtvrť před Mouline Rouge prostě žijte svůj sen!
Paříž je multikulturní, Paříž je špinavá, Paříž je hlučná, Paříž je starobylá, Paříž má HISTORII.
Pokud jste i vy navštívili Paříž, určitě mi dejte do komentářů vědět jaké byly vaše dojmy z tohoto města. Pokud se do Paříže teprve chystáte, určitě mi dejte vědět, zda vám tyto moje postřehy a informace k něčemu budou užitečné.
×××
Veronika
×××SEZNAM NAVŠTÍVENÝCH PAMÁTEK×××
Eiffelova věž, Invalidovna, École militaire, Place de la Concorde, Vítězný oblouk, La Défense, Grande Arche, Notre-Dame, Sacre Coeur, st. Sulpice, Pére Lachaise, Louvre, Arabský institut, Latinská čtvrť, Montmartre, Mouline Rouge, Pantheon, Alée des Cygnes, Lucemburské zahrady, Lucembruský palác, Senát, budova UNESCO, Galerie Lafayette, Martova pole, Museum Orsay, Pařížská observatoř, budova opery, st. Lazare
×××SEZNAM NAVŠTÍVENÝCH PAMÁTEK×××
Eiffelova věž, Invalidovna, École militaire, Place de la Concorde, Vítězný oblouk, La Défense, Grande Arche, Notre-Dame, Sacre Coeur, st. Sulpice, Pére Lachaise, Louvre, Arabský institut, Latinská čtvrť, Montmartre, Mouline Rouge, Pantheon, Alée des Cygnes, Lucemburské zahrady, Lucembruský palác, Senát, budova UNESCO, Galerie Lafayette, Martova pole, Museum Orsay, Pařížská observatoř, budova opery, st. Lazare
Žádné komentáře:
Okomentovat